Neúspěch na Mistrovství světa 2026: 6 důvodů, proč se Čechům šampionát nepovedl podle představ

Světový šampionát ve Švýcarsku skončil pro českou hokejovou reprezentaci už ve čtvrtfinále. Výkony a celkové působení národního týmu na MS zanechalo rozpaky a hořkou pachuť. Nad důvody neúspěchu se redakce webu HokejZpravy.cz zamýšlí v tomto článku.

Foto: Roni Rekomaa/Lehtikuva / Shutterstock Editorial / Profimedia

Češi na MS v hokeji 2026: překvapení se nekonalo, rozpačitý turnaj skončil ve čtvrtfinále

Čtyři výhry, čtyři prohry a konec bez naděje na boje o medaile. Český tým na světovém šampionátu ve Švýcarsku rozhodně nezazářil. Nadějné výkony proti Švédsku nebo Kanadě shodila zklamání proti Slovinsku a Norsku.

Celkově se reprezentace na MS hodně trápila a vlastně celý turnaj se tak trochu hledala. Proč? Důvody neúspěchu na posledním turnaji pod taktovkou Radima Rulíka a jeho realizačního týmu přináší redakce HokejZpravy.cz.

Vsaď si na MS v hokeji ZDE

Důvod 1: Nominace týmu

Stalo se to už tak trochu klasikou. Radim Rulík oznámí nominaci na závěrečný turnaj a okamžitě se strhne vlna údivných i kritických reakcí. Ani my jsme nebyli před letošním šampionátem výjimkou, připomeňte si ohlas na českou nominaci ZDE.

Bohužel čas dal těmto reakcím za pravdu. Tentokrát realizační tým nespasily příjezdy českých hvězd z NHL. Z hráčů stabilně hrajících mezi zámořskou elitou dorazil pouze obránce Filip Hronek, kterého doplnili mladíci Jaroslav Chmelař a Marek Alscher, již v této sezoně do slavné soutěže alespoň nakoukli.

Stejně jako v případě olympiády se hodně mluvilo o nenominování Adama Klapky, jenž si vybudoval solidní pozici v Calgary, navíc v přípravě si skvěle rozuměl s Chmelařem a Matyášem Melovským. Do Švýcarska ale nejel... Stejně tak se nevešel ani Mikuláš Hovorka, který tak jako Marek Alscher nakoukl do NHL v organizaci Floridy.

Zatímco Alscher byl na MS dost možná nejlepším bekem českého týmu, Hovorka úplně ostrouhal. Přitom v obraně by se pro něj místo jistě našlo – i vzhledem k tomu, že je pravák, a Radim Rulík navzdory svým dřívějším prohlášením o nutnosti vyváženého počtu leváků a praváků vzal na MS jediného praváka, Filipa Hronka.

Úplně dotažené pak nebylo ani slibované omlazení týmu (proč nejel už zmiňovaný Hovorka, proč chyběl v nominaci třeba Petr Sikora, na jehož úkor dostali prostor Michal Kovařčík či Jan Mandát?). Rozpaky budila rovněž brankářská trojice, jakkoliv minimálně Josef Kořenář nakonec podával velmi slušné výkony a byl jedním z mála světlých bodů v české sestavě.

Důvod 2: Zvláštní tahy trenérského týmu

Touto sestavou realizační tým pořádně šachoval. Dostavil se však kýžený úspěch? Asi můžeme s klidem říci, že většina tahů se spíše nepovedla. Níže připomeneme několik příkladů.

Velký ohlas vzbudilo posazení Matěje Blümela pro druhé utkání se Slovinskem. Útočník, který měl v sezoně přes 50 bodů ve farmářské AHL a národní tým se k jeho produktivitě dost upínal, proti outsiderovi vůbec nedostal prostor. Výsledek? Ostudná porážka a nádavkem i shození hráčovy pohody, až do konce turnaje byly jeho výkony výrazně pod možnostmi.

Podobný tah si realizační tým připravil třeba i na Tomáše Cibulku. Kreativní obránce, který rozhodně patřil k tomu lepšímu, co český tým ve Švýcarsku nabídl, byl posazen po derby se Slovenskem kvůli laciným ztrátám puku. Místo něj dostal proti Norsku větší prostor Jan Ščotka. Výsledek? Debakl 1:4, který Čechy víceméně odsoudil ke třetí příčce ve skupině.

Stejně tak bylo minimálně zvláští zacházení trenérů s Jaroslavem Chmelařem. I přesto, že urostlý forvard přinesl týmu kromě dovedností také energii, pohyb a sílu v soubojích, dohrával mistrovství utopený ve čtvrté lajně a úplně odtržený od parťáka z přípravy Melovského.

Za zmínku stojí i neustálé hledání optimálního složení útoků (v první lajně naskočil tu Martin Kaut, tu Jan Mandát, tu Daniel Voženílek), hráči cestovali sestavou nahoru a dolů, ale stabilní formace se nenašly.

Důvod 3: Slabé výkony očekávaných opor

Když skončilo hrubě nepovedené čtvrtfinále s Finskem, odnesli si ocenění pro tři nejlepší hráče českého týmu na mistrovství Roman Červenka, Lukáš Sedlák a Filip Hronek. Jistě, všichni tři měli být lídry a oporami. Byli jimi však?

Dohromady všichni tři zvládli na turnaji v součtu 12 kanadských bodů. Pro připomenutí, sám Červenka jich na loňském šampionátu ve Švédsku pobral 14.

Nebylo to ale jen o nich. Ani další očekávané opory národního týmu se nepotkaly s formou. Dominik Kubalík a David Tomášek stejně jako Červenka skončili na pěti bodech, všichni tři se ale v celkovém bodování pohybovali až v šesté desítce.

Lotyši, Slovinci, Dánové, Rakušané, Norové, Němci, ti všichni měli na šampionátu produktivnější hráče – a to samozřejmě nepočítáme ty největší hokejové velmoci.

Nemastné výkony opor dokreslují ofenzivní trápení týmu. Češi zakončili potřetí v historii turnaj se záporným poměrem skóre, vstřelili na MS nejméně branek od roku 1995 a pět kanadských bodů nejproduktivnějších hráčů týmu je nejslabší výsledek od téhož roku.

Důvod 4: Herní styl

Tento bod tak trochu souvisí s předchozím.

Obrázek herního stylu českého týmu byl nečekaně nelichotivý. Přitom Radim Rulík nejen v předchozích angažmá v klubech i u české dvacítky, ale i v prvním roce své vlády u A týmu ordinoval pohledný, aktivní a svižný hokej.

Ve Švýcarsku se ale jeho skvadra prezentovala úplně jinak. Hlavním jmenovatelem byl špatný pohyb, hráči působili úplně bez energie. Týmu chyběla větší odvaha, aktivita na forčeku i kompaktní schéma. Hráči nezřídka propadali, nechávali mezi sebou velké mezery a otevírali tak prostor pro ofenzivní manévry soupeřů.

Důvod 5: Výkony speciálních týmů

Špatnou ofenzivu jsme už jednou zmiňovali, teď na toto téma plynule navážeme. Ruku v ruce s neproduktivním útokem šly jalové přesilovky, navíc se nedařilo ani při hře v oslabení.

Nedobrá hra speciálních týmů byla patrná pouhým okem, ještě výmluvnější je ale pohled do oficiálních statistik.

Česká reprezentace měla na MS v osmi zápasech 18 přesilovek. Proměnila tři. S úspěšností 16,67 % se zařadila mezi čtveřici nejslabších týmů, hůře na tom byli jen Italové, Maďaři a překvapivě rozjeté Norsko.

Víceméně velmi podobně si v mezitýmovém srovnání vedlo i oslabení národního týmu. Ze 14 početních nevýhod inkasovali naši hokejisté hned pětkrát, což dělá výslednou úspěšnost oslabení 64,29 %. Opět byly jen tři týmy horší – Německo, Maďarsko a Rakousko.

Důvod 6: Špatné mentální nastavení týmu

Nejen při sledování výkonů na ledě, ale i při pohledu na řeč těla hokejistů či dění na lavičce se nešlo ubránit dojmu, že v kabině zkrátka není správná pohoda a mentální nastavení.

To se ukázalo v zápasech proti papírově slabším soupeřům – porážce se Slovinskem i nečekaném trápení s Itálií. A že si tým nedal pozor a nedokázal se pořádně připravit na Norsko, které už předtím porazilo Švédy a obralo o bod Kanadu? To je další vykřičník, který se stal dost možná zárodkem nepříjemné porážky s houževnatými Skandinávci.

Do očí bijící byla i nekonzistentnost týmu v rámci jednotlivých utkání. Snad ani jednou na turnaji se nepovedlo odehrát dobře celých 60 minut. Psychickou nepohodu pak bohužel dokreslila odevzdanost a bezkrevnost ve čtvrtfinále proti Finsku.