Mario Lemieux – profil jednoho z nejlepších hráčů historie: statistiky, kariéra, rodina a úspěchy

Nejlepším hokejistou historie je všeobecně označován Wayne Gretzky, ale mnozí si kladou otázku, co by bylo, kdyby Lemieuxe opakovaně nezastavily zdravotní problémy. My si v článku odhalíme příběh kariéry legendárního Super Maria.

Foto: Bildbyrån / Bildbyran Photo Agency / Profimedia

Začátky Maria Lemieuxe

Mario Lemieux se narodil 5. října 1965 v kanadském Montréalu a od útlého mládí měl jedinou vášeň, kterou byl lední hokej. Důležitá byla také absolutní podpora rodičů, kteří tímto sportem žili.

K Mariovým začátkům se váže dnes už legendární historka: když byla venku v zimě příliš velká tma nebo krutý mráz, otec nosil sníh do vnitřní chodby svého domu. Pěchoval ho na podlahu tak, aby jeho synové mohli trénovat s hokejkou i uvnitř. Později jim vybudoval i klasické kluziště na předzahrádce, kde Mario trávil každou volnou chvíli.

Vždy se snažil dohánět své starší bratry Richarda a Austina. Ti, kteří sledovali vývoj všech tří sourozenců, však brzy viděli, že tím nejtalentovanějším z nich je právě Mario.

O tom, že jde o výjimečný úkaz, se přesvědčili fanoušci už v juniorských kategoriích. Super Mario měl obří postavu, ale zároveň skvělý skluz a dokonalý cit v rukou, díky čemuž předčil své konkurenty doslova o parník. V QMJHL strávil tři sezony a v té poslední si během 70 zápasů připsal neuvěřitelných 282 bodů. Nikdo tak nepochyboval o tom, že se stane jedničkou nadcházejícího draftu NHL.

První volba tehdy patřila Pittsburghu Penguins a v klubu doufali, že se pro ně Lemieux stane tím samým, čím byl Wayne Gretzky pro Edmonton Oilers. Tedy mužem, jenž tento tým dovede z podpalubí až na špici celé soutěže.

Zdroj: Elite Prospects. Vysvětlivky: Z = zápasy, G = góly, A = asistence, B = body, TM = trestné minuty.

První sezony v NHL: skvělý start, ale Pittsburghu se nedařilo

Pojďme ale popořadě. Lemieux dokázal hned v první sezoně NHL, že jde o obrovský talent. V 73 zápasech posbíral 100 bodů a domů si mohl odnést prestižní Calder Trophy pro nejlepšího nováčka. To vše se mu přitom povedlo ve druhém nejslabším mužstvu celé soutěže.

V ročníku 1985/86 se vycházející hvězdě podařilo získat 141 bodů a Pittsburghu chyběla jediná výhra k průniku do play off. Tento cíl se nenaplnil ani o rok později, což bylo dáno i tím, že Maria zastavilo první vážnější zranění v kariéře a vynechal 17 utkání.

Prokletí vyřazovacích bojů trvalo i v sezoně 1987/88, kdy k postupu chyběl jediný bodík. Mario však dosáhl obrovského individuálního úspěchu, když v kanadském bodování poprvé předčil svůj vzor Gretzkyho a se 168 body vybojoval Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče. Zároveň pak obdržel i Hart Trophy, která se uděluje nejužitečnějšímu hokejistovi ligy.

Hned v následujícím roce si připsal z hlediska čísel ten absolutně nejúspěšnější ročník. Během 76 zápasů nasbíral neuvěřitelných 199 bodů a ještě dlouho litoval čtyř vynechaných utkání, která jej dělila od magické dvoustovky. Tuto hranici jako jediný v historii překonal Gretzky a kromě legendy Penguins se jí nikdo další ani nepřiblížil.

V této sezoně navíc Lemieux poprvé okusil chuť play off. Ta mu však trochu zhořkla kvůli vyřazení ve 2. kole proti obrovskému rivalovi z Philadelphie. K většímu úspěchu nepomohlo ani jeho 12 gólů v 11 utkáních. Co však bylo důležité, Tučňáci mu konečně dokázali přivést rovnocenné parťáky, s nimiž mohl pomýšlet na nejcennější trofej – Stanley Cup.

Cesta ke hvězdám završena dvěma Stanley Cupy

V dresu Penguins se postupně objevili Paul Coffey, Mark Recchi, Kevin Stevens či Larry Murphy. Když si navíc ambiciózní klub vybral v roce 1990 na draftu další superstar Jaromíra Jágra, bylo jasné, že se z Popelky pomalu stává superfavorit na vítězství v soutěži.

To už měl tento celek (ještě bez Jágra či Murphyho) za sebou neúspěch v ročníku 1989/90. Zde si Lemieux připsal legendární šňůru 46 utkání s kanadským bodem, ale po jeho zranění zad se Pittsburgh propadl mimo postupové pozice.

Zdravotní problémy provázely rodáka z Montréalu i v sezoně následující, avšak tým měl už takovou kvalitu, že jej boje o pohár nemohly minout. Právě v nich pak rozjel Lemieux své nebývalé představení. Ve 23 utkáních zaznamenal 44 bodů a dotáhl své spoluhráče ke Stanley Cupu.

Totéž se opakovalo i o rok později. Pittsburgh sice zažil jen průměrnou základní část a v prvním kole měl namále s Washingtonem. Finále konference i celé soutěže ovšem proti Bostonu a Chicagu ovládl ve velkém stylu v poměru 4:0. Vliv borce s číslem 66 na zádech byl opět nevídaný, když v 15 duelech nasázel 16 branek a přidal 18 asistencí.

Lemieux překonal těžkou nemoc, ve Philadelphii se dočkal nečekaného přivítání

Naprosto zlomovým byl pro kariéru Lemieuxe ročník 1992/93. Pittsburgh chtěl útočit na mistrovský hattrick, ale v lednu přišel šok. Lídr kabiny na tiskové konferenci oznámil, že trpí rakovinou mízních uzlin. V tuto chvíli šel hokej stranou a Super Mario musel zvládnout boj o život.

Možná ještě větší překvapení se dostavilo 2. března 1993. Bylo to 41 dní poté, co legendární útočník odhalil, že trpí Hodgkinovým lymfomem. Mužstvo se tehdy chystalo na zápas ve Philadelphii a Mario ještě ráno absolvoval poslední radioterapii. Stalo se však něco šokujícího. Před utkáním totiž dorazil do šatny a sdělil, že do zápasu naskočí.

„Pokaždé, když jste nějak vážně zranění nebo trpíte rakovinou, potřebujete hodně odvahy. Pokud ji nemáte, nemůžete tuhle bitvu vyhrát,“ řekl později Lemieux.

Když tehdy vjížděli hráči Penguins na kluziště, jako vždy se jim na půdě rivala Philadelphie Flyers dostalo ohlušujícího pískotu. Jenže ten ustal v momentě, kdy se z tunelu vynořil Lemieux. Fanoušci si uvědomili, že jsou svědky něčeho velkého. Většina z nich byla dojatá a spustila bouřlivý, několikaminutový potlesk.

Zlí jazykové sice čekali, že oslabený hrdina bude ve zbytku sezony jen paběrkovat, ale opak byl pravdou. Hráč přezdívaný Le Magnifique hrál možná vůbec nejlépe ve svém životě. V následujících 19 zápasech dokázal nastřílet 30 branek, přidal k nim 24 asistencí, a jeho tým tak do play off opět vstupoval jako hlavní favorit. Místo dovršení zlatého hattricku však přišlo tvrdé vystřízlivění v podobě vyřazení ve druhém kole od New Yorku Islanders.

Naprosto neuvěřitelně zní skutečnost, že Lemieux i v sezoně, kdy musel překonat zákeřného protivníka, dokázal získat Art Ross Trophy. V 60 utkáních dal 69 branek a na dalších 91 jich přihrál. Se ziskem 160 bodů tak o 12 bodů překonal dalšího zraněními zmítaného hráče Pata LaFontaina.

Rakovina i záda si začala vybírat svou daň

Další ročník Lemieux ještě odehrál, ale poté oznámil, že na rok přerušuje kariéru kvůli následkům ozařování a celkovému vyčerpání organismu. Sezona 1994/95, která byla zkrácena výlukou, se tak obešla bez něj. Leckdo tehdy pochyboval, že se na led vůbec vrátí. V živé paměti byly přece jen ještě předčasné konce Bobbyho Orra či Mikea Bossyho.

Po více než roce se však Lemieux objevil zpět na scéně a se 161 body opět neohroženě ovládl kanadské bodování. Jediný, kdo jej alespoň částečně atakoval, byl jeho parťák Jágr. Třetí Joe Sakic ztrácel už propastných 41 bodů.

Poté ještě odehrál jednu sezonu a v létě 1997 pověsil brusle na hřebík. Myslel si, že tentokrát je to definitivní, ale okolnosti jej nakonec přesvědčily o opaku. Díky následnému obnovení kariéry se stal teprve třetím hráčem, který nastupoval v NHL, ačkoliv už byl členem Síně slávy. Do této prestižní dvorany byl zařazen na podzim roku 1997. Zdá se vám na tom něco divného? Hráči přece musí po ukončení aktivní dráhy čekat tři roky, než se mohou mezi legendy dostat. To se však netýkalo Maria, jemuž byla udělena mimořádná výjimka bez čekací lhůty.

Velkolepý návrat: přišel i kvůli synovi?

V té době už se Pittsburgh potýkal s obrovskými finančními problémy. Lemieux za celou svou kariéru nenastoupil v dresu jiného týmu a krizovou situaci nakonec vyřešil po svém – celý klub za pomoci investorů odkoupil. Netrvalo dlouho a rozhodl se také k návratu na kluziště. Bylo mu 35 let a málokdo tušil, co od něj v danou chvíli může očekávat. Přeci jen jeho tělo už bylo zhuntováno řadou různých zranění. Jenže hokej se prostě nezapomíná.

Co ho k hraní znovu vedlo? Kromě toho, že organizaci vlastnil a po tříletém odpočinku částečně polevily bolesti zad, se často připomíná historka s jeho synem. Ten se jednou procházel arénou, prohlížel si fotografie, a jelikož svého otce ještě neviděl hrát, zeptal se jednoho ze zaměstnanců: „Táta hrál taky hokej? Byl dobrý?“ A on mu odpověděl: „Ten nejlepší.“ Mario to chtěl svému potomkovi ukázat přímo na ledě, což se mu náramně povedlo.

Hned v ročníku 2000/01, ve své první sezoně po oživení kariéry, si ve 43 zápasech připsal 76 bodů. Abychom tento počin dokázali docenit, musíme zmínit, že v té době už se v Americe ani zdaleka nehrál tak ofenzivní hokej jako v 80. či na začátku 90. let, a získat byť jen bod na utkání bylo známkou extrémní kvality.

V následujících třech sezonách zůstával veterán stále velmi produktivní, ale zdecimované tělo se začalo opět ozývat čím dál více. Lemieux tak trávil více času v nemocničních ordinacích a na masérských stolech než na samotném ledě.

Kromě zad se navíc ozvala i kyčel, kvůli jejíž operaci musel vynechat téměř celý ročník 2003/04. Poté následovala výluková sezona, po níž se ještě pokusil o jeden návrat, ale konečnou stopku mu vystavila srdeční arytmie. I ve 40 letech se přitom po boku vycházející hvězdy Sidneyho Crosbyho přiblížil hranici bodu na zápas. Pro příště však už svému nástupci šéfoval výhradně z pozice majitele.

Zdroj: Elite Prospects. Vysvětlivky: Z = zápasy, G = góly, A = asistence, B = body, TM = trestné minuty.

Zdroj: Elite Prospects. Vysvětlivky: Z = zápasy, G = góly, A = asistence, B = body, TM = trestné minuty.

Reprezentační kariéra: MS v Praze i legendární turnaj po Gretzkyho boku

Na mezinárodní scéně zaznamenal Lemieux po jednom startu na Kanadském poháru, na olympiádě, na mistrovství světa a na Světovém poháru. Ohromující byla jeho úspěšnost, protože kromě světového šampionátu všechny tyto prestižní turnaje s národním týmem vyhrál.

Jediné mistrovství světa odehrál roku 1985 v Praze, a právě tam se do jeho hry zamiloval Jágr. Kanaďané sem přijeli s kádrem budoucích superhvězd (Yzerman, Anderson, Murphy, Francis, S. Stevens či Nicholls), ale na více než stříbrnou medaili za domácími Čechoslováky to nestačilo.

Trochu vtipně už s ohledem na současnost působí fakt, že třeba utkání Kanada – Východní Německo sledovalo v ochozech Edenu pouhých 1 200 diváků.

O dva roky později se rodák z Montréalu objevil na Kanadském poháru. Tento turnaj se stal legendárním také tím, že se zde Lemieux jedinkrát v kariéře na vrcholné úrovni představil po boku Gretzkyho. A neslo to ovoce. Vždyť Gretzky za devět zápasů vstřelil tři branky a na dalších osmnáct přihrál. Mario pak ve stejném počtu utkání nasázel rovnou jedenáct gólů a připsal si dalších sedm asistencí.

Tým javorových listů díky jejich spolupráci dokázal předčit i silný sovětský výběr v čele s Makarovem, Krutovem či Fetisovem a radoval se tak už ze třetího triumfu na Kanadském poháru v historii.

Na tomto turnaji začali Gretzky s Lemieuxem v odlišných formacích, aby trenér Mike Keenan rozložil sílu do více útoků. V průběhu turnaje se však rozhodl dát oba elitní centry do jedné řady, v níž je doplňovali Michel Goulet či Dale Hawerchuk. Vznikla tak možná vůbec nejlepší lajna v historii hokeje. Zcela smrtící pak byla přesilovková pětka, kde spolu operovali Gretzky, Lemieux a Mark Messier, které na modré čáře jistili Paul Coffey s Rayem Bourquem. Jejich souhra se stala hlavním motorem kanadského finálového úspěchu.

Ve třetím zápase finále proti Sovětskému svazu poslal trenér Keenan za vyrovnaného stavu v posledních dvou minutách na led sestavu ve složení Gretzky, Lemieux, Hawerchuk. Mario vybojoval puk, Wayne ho zatáhl do útočného pásma a předložil svému parťákovi, jenž 86 sekund před koncem vstřelil jeden z dost možná nejslavnějších gólů sportovní historie. To byl také poslední zápas, kdy se tito dva fenomenální hráči potkali ve stejném dresu na jedné ledové ploše.

Na další mezinárodní zářez čekal Lemieux dlouhých 15 let. Dočkal se jej jako kapitán olympijského výběru v Salt Lake City. Kanaďané zde po paběrkování v základní skupině zařadili v play off vyšší rychlostní stupeň a zaslouženě si věšeli na krk zlaté medaile.

Svou reprezentační tečku si Super Mario připsal na Světovém poháru 2004, na němž kanadský výběr triumfoval. Mnozí čeští příznivci si na turnaj pamatují i kvůli semifinálovému duelu v Air Canada Centre, kde byli naši hráči po většinu utkání výrazně lepším týmem, ale nakonec padli po prodloužení.

Rodina Maria Lemieuxe: bratr se prosadil do NHL, syn hrál jen na univerzitě

Hokeji se věnoval i zbytek rodiny Lemieuxových, nejdále to dotáhl Mariův bratr Alain. Ten si v první polovině 80. let připsal 119 startů v nejprestižnější soutěži světa a byl považován za velký talent. Nikdy jej však nedokázal plně rozvinout možná i kvůli tomu, že mu oproti bratrovi chyběla lepší fyzická konstituce. V nižších ligách sice dominoval, ale na to, aby se natrvalo prosadil v elitních formacích NHL, to bylo málo.

Super Mario má celkem čtyři děti, z toho však jediného syna Austina, který se také zkusil věnovat hokeji. Dotáhl to ale jen do univerzitní soutěže NCAA a ve 24 letech se rozhodl svou hráčskou kariéru ukončit. Ve šlépějích svého slavného otce tak nakonec nešel.

Mario Lemieux jako majitel držitelem tří Stanley Cupů

Jak jsme již zmínili, legendární šestašedesátka zachránila Pittsburgh na konci minulého století před bankrotem. V čele klubu stál Mario dlouhých 22 let, než jej v roce 2021 prodal investiční skupině Fenway Sports Group. Ještě další čtyři sezony si sice držel menšinový podíl, ale poté organizaci definitivně opustil. Loni se však začaly objevovat spekulace, že by ji mohl v budoucnu chtít získat zpět do svého vlastnictví.

Týmu se pod panováním jeho největší legendy dařilo a v letech 2009, 2016 a 2017 se mu povedlo získat tři Stanley Cupy.

Statistiky a trofeje Maria Lemieuxe

Pokud se podíváme na kariéru hvězdného útočníka pomocí čísel, spadne nám brada. V NHL odehrál 915 utkání, v nichž vstřelil 690 branek a na dalších 1 033 přihrál. Se ziskem 1 723 bodů je devátým nejproduktivnějším hráčem historie, přičemž všichni jeho nejbližší konkurenti odehráli o stovky zápasů více. Úchvatný je také průměr 1,88 bodu na utkání, který zaostává jen o 0,04 bodu za nedostižným Gretzkym.

Na individuální ocenění a trofeje se můžete podívat do následujícího přehledu.

Ocenění Maria Lemieuxe

• nejužitečnější hráč NHL (Hart Trophy): 87/88, 92/93, 95/96
• nejproduktivnější hráč NHL (Art Ross Trophy): 87/88, 88/89, 91/92, 92/93, 95/96, 96/97
• nejlepší hráč NHL dle NHLPA (Ted Lindsay Award): 85/86, 87/88, 92/93, 95/96
• nejvíce branek v NHL (Maurice Richard Trophy): 87/88, 88/89, 95/96
• nejlepší hráč play off NHL (Conn Smythe Trophy): 90/91, 91/92
• První All-Star Team NHL: 87/88, 88/89, 92/93, 95/96, 96/97
• Vítěz Stanley Cupu: 90/91, 91/92
• Vítěz Kanadského poháru: 1987
• Vítěz Olympijských her: 2002
• Vítěz Světového poháru: 2004

Proč nosil Mario Lemieux číslo 66?

Lemieuxe proslavilo jeho ikonické číslo 66. Vybral si jej kvůli svému vzoru Waynu Gretzkymu, jenž nastupoval s devětadevadesátkou. S tímto nápadem přišel jeho tehdejší agent Bob Perno, který toto číslo zkrátka jen obrátil. Myšlenka vznikla z velké části kvůli marketingu, kdy chtěl Lemieuxův zástupce dát najevo poselství: „Pozor, přichází nový Gretzky.“

Byl Claude Lemieux bratrem Maria?

Často bývá v souvislosti s Mariem zmiňován i Claude Lemieux. Nedávno zesnulý vítěz čtyř Stanley Cupů je však pouze nositelem stejného příjmení jako legendární šestašedesátka. Žádná rodinná vazba mezi oběma hokejisty nikdy nebyla. Naopak bratrem Claudea byl známý ranař a majitel téměř 600 startů v NHL Jocelyn.