Česko bez hráčů z NHL nemá nárok, MS 2025 to jasně ukázalo

Mistrovství světa pro české hokejisty skončilo už ve čtvrtek. A nutno říci, že zcela zaslouženě, protože v zápasech proti USA a Švédsku národní tým tahal jednoznačně za kratší konec. Neúspěch s sebou ale do budoucna přináší snad i jeden pozitivní aspekt. Konečně si začneme uvědomovat rozdíl mezi kvalitou hokejistů NHL a zbylých soutěží.

Foto: ČTK / Šimánek Vít

NHL je výkonnostně jinde, čtvrtfinále zbořilo mýtus o bojovnících z Evropy

V uplynulých letech jsme byli zvyklí na mantru, že je důležité trefit sestavu a že hráči z Evropy se dokážou výkonnostně vyrovnat hokejistům ze zámoří. Až na výjimky to ale neplatí.

Přestaňme si lhát do kapsy, NHL je zkrátka intenzitou, bruslením, fyzickou připraveností i technickou zdatností a pohotovostí odskočena od zbytku světa. Názornou ukázku předvedli Švédové a Američani, na něž prostě české formace nestačily.

Čtvrtfinále se možná ve zpětném zrcátku jeví jako problém první třetiny. Ale Švédsko od té doby už hrálo jen to, co potřebovalo. Jinak by zbývajících 40 minut pravděpodobně nevypadalo tak vyrovnaně, jak se na první pohled může zdát.

To neznamená, že českému týmu nelze upřít snahu stále bojovat o kontaktní gól. Na druhou stranu to není něco, co je třeba nějak výrazně obdivovat. Za stavu 0:3 by snad mělo být samozřejmostí ještě nic nevzdávat.

Na zbývající zápasy MS v hokeji 2025 si můžete vsadit ZDE

Rulíkovo prozření? Bez hráčů z NHL neuspějeme

Než jedno konkrétní skóre je ale z pohledu výsledku tohoto MS důležitější prozření, které možná oddálil loňský titul. Češi mohou v případě ideální sestavy v krátkodobém turnaji uspět, ale rozhodně nebudou pravidelně přehrávat elitní soupisky. Na to zkrátka nemáme hráče.

Můžeme lamentovat nad tím, že tentokrát měl národní tým hodně omluvenek. Sluší se ale dodat, že i extrémně nabité Švédsko má stále ještě hodně kde brát. Stačí se kouknout na obranu – v ní by na ZOH 2026 mohli nastoupit třeba Hedman, Forsling, Dahlin, Karlsson. Ani jeden z nich včera nehrál.

Česko má sice zejména v útoku možnost posílit tým o hráče, kteří letos na MS nejeli. Ale s ještě mnohem větší výhodou v tomto ohledu pracují manažeři Kanady, USA, Finska a Švédska, ti mají v NHL ještě početnější a kvalitnější výběr.

Naše reprezentace musí doufat, že všichni hokejisté ze zámoří budou mít výbornou formu a pevné zdraví, aby mohli startovat pod pěti kruhy. Radim Rulík si letos na MS ověřil, jak velký výkonnostní pokles představuje jejich absence.

Kromě první formace s Davidem Pastrňákem nefungoval na celém šampionátu žádný útok. Trenéři za celou dobu nedokázali najít Martinovi Nečasovi vhodné parťáky, kteří by maximálně využili schopnosti našeho druhého nejlepšího hokejisty.

Prohry s USA a Švédskem byly zcela zasloužené, český tým neměl centry na to, aby těmto soupeřům konkuroval

Česko vůbec nemělo centry na to, aby konkurovalo elitním reprezentacím. V plné nahotě to ukázaly zápasy s USA a Švédskem. Není možné ohlížet se na turnaj pohledem, že jsme vlastně za dva týdny prohráli jen dvakrát.

Při vší úctě naši reprezentanti odehráli jen tři pořádné zápasy, zbytek proti soupeřům z druhého sledu. Utkání s Kazachstánem a Maďarskem jsou fajn do statistik, ale absolutně nic nevypovídají o konkurenceschopnosti konkrétní soupisky.

Výsledné hodnocení tak rozhodně nemůže vyznít dobře, a to navzdory tomu, že Češi v Dánsku v podstatě dva týdny jen vyhrávali. Tak to ale na tomto turnaji prostě chodí, ve skupině se hrají převážně glorifikované přáteláky.

Pak ale narazí kosa na kámen, což nám ukázali hráči USA. Ne, nešlo o vyrovnaný zápas, a rozhodně nebyl český tým pod tlakem jen proto, že byl vylučovaný. Prostě jsme byli horší a jen s velkou klikou bylo skóre po druhé třetině tak příznivé. Američané byli celou dobu o třídu lepší.

Největším průšvihem je obrana, v ní máme oproti kvalitním celkům obří deficit

Útočníky ještě dokážeme jistým způsobem obměnit, v NHL pořád máme solidní – byť značně limitovaný – výběr. Ale co uděláme s obranou?

Jasně, defenzivu mohou posílit Radko Gudas a Jan Rutta, ale ti už mají své nejlepší sezony za sebou. Českou soupisku by i tak výrazně vylepšili, ale v současné době prostě nemáme obránce kalibru Forslinga, Hedmana, Heiskanena apod., kterými se mohou pochlubit severští soupeři. O zásobárně USA a Kanady ani není třeba hovořit.

Obranu tak bude muset Rulík chtě nechtě alespoň částečně řešit hráči z evropských soutěží včetně extraligy. Ti mohou občas zazářit, ale v dlouhodobém měřítku neudrží krok s elitními útoky top mužstev.

To je realita, kterou si musíme přiznat a musíme se s ní smířit. Možná je dobře, že nám ji nastínilo už aktuální MS. Po loňské euforii v Praze se přitom zdvihla obří veřejná nevole vůči NHL, že naši reprezentaci nepozvala na Turnaj čtyř zemí. „Bojí se mistrů světa,“ padaly liché argumenty.

S trefením nominace neměl triumf na MS 2024 nic společného. Rozhodlo to, že byli k dispozici nejlepší hráči

Letošní šampionát ukázal, že v současném českém týmu to není o tom trefit sestavu. Když nepřijede Pastrňák a Nečas, jsme bez šance. Vítězství na MS 2024 nebylo zásluhou nějakého geniálního trenérského umu, ale především konkrétních top hráčů v top formě.

Kdo si ještě vzpomene na původní loňskou nominaci? Rulík měl obrovské štěstí, že organizace Panthers a Rangers uspěly v play off a vyřadily Pastrňáka, Zachu, Nečase a Kämpfa. Nečas měl navíc takovou fazonu, že po příjezdu na MS dokonce Pastrňáka zastínil.

Představa, že by Češi slavili v O2 Areně triumf, kdyby nepřijeli tito hokejisti z NHL, je naprosto scestná.

Původní nominace by prakticky neměla šanci, přestože úspěch v tomto formátu mistrovství je vždy i dílem náhody, který s sebou nese play off na jedno vítězství.

Proto může jednou za čas dojít k šoku, jaký včera předvedli Dánové. To však nic nemění na tom, že Kanaďani budou na olympiádě favority, zatímco Češi outsidery.

Pokud ale bude náš tým v kompletním složení z hráčů z NHL doplněném o 2-3 top hokejisty z Evropy, vždy může na olympiádě se štěstím překvapit. Snad ale nebudou mít fanoušci přehnaná očekávání, protože pravděpodobnost rozhodně není na naší straně.