Síň slávy českého hokeje přivítá další čtveřici nových členů

Síň slávy českého hokeje se opět rozroste. Velké pocty se dočkají bývalí tři vynikající hokejisté Roman Turek, Tomáš Kaberle a Petr Sýkora. Přijat bude také funkcionář Roman Herink, který proslavil parahokej v České republice.

Noví členové v roce 2023
Roman Turek –⁠ Tomáš Kaberle
Petr Sýkora –⁠ Roman Herink

Foto: Profimedia

Noví členové Síně slávy českého hokeje v roce 2023

Jejich oficiální jmenování proběhne ve čtvrtek 14. prosince 2023 před zahájením zápasu mezi Českem a Finskem v rámci EHT v pražské 02 Aréně. Počet členů Síně slávy českého hokeje se tak zakulatí na číslo 150.

Klikněte ZDE a sledujte zápasy českého národního týmu živě!

Tuto zprávu oznámil předseda návrhové komise Síně slávy českého hokeje Bedřich Ščerban. Někdejší hráč jihlavské Dukly a český reprezentant informoval o nových členech minulý týden během tiskové konference před Švýcarskými hokejovými hrami.

Při této příležitosti v rychlosti zavzpomínáme na kariéry a úspěchy nově přijatých členů Síně slávy v roce 2023, kterými jsou:

1. Roman Turek
2. Tomáš Kaberle
3. Petr Sýkora
4. Roman Herink

Roman Turek – brankář

Byl to právě Roman Turek, který vychytal samotné české hokejové reprezentaci první zlaté medaile na MS 1996 ve Vídni. Na turnaji odchytal kompletní porci 8 zápasů, v nichž dosáhl na 95,2% úspěšnost zákroků. Zaslouženě byl poté vyhlášen do All-star týmu, což se mu povedlo už o rok dříve na šampionátu ve Švédsku.

Jeho další kroky směřovaly do zámoří. Do NHL byl draftovaný už v roce 1990 týmem Minnesota North Stars, první starty v nejslavnější hokejové soutěži zaznamenal ale až v sezoně 1996/97 za Dallas, kam byl klub z Minnesoty mezitím přestěhován. Z pozice dvojky kryl záda slavnému Edu Belfourovi.

V sezoně 1998/99 pak dosáhl s Dallasem na Stanley Cup, nejcennější hokejovou trofej na světe. V play off sice neodchytal ani jedno utkání, v základní části ale dosáhl na gólový průměr 2,29, díky čemuž společně s Edem Belfourem získal Jennings Trophy pro brankářskou dvojici s nejnižším průměrem obdržených branek na zápas.

Prestižní brankářskou trofej obdržel i rok později, to už ale v dresu St. Louis Blues, kde plnil roli jedničky. V základní části NHL 1999/00 se postavil mezi tři tyče v 67 duelech a čapal s parádním průměrem 1,95 inkasovaných gólů na utkání!

Právě sezona 1999/00 byla pro strakonického rodáka po individuální stránce nejúspěšnější. Dostal totiž druhého All-star týmu NHL, připsal si nejvíce čistých kont (7) a také se dostal finální nominace v hlasování o Vezina Trophy.

Po odchodu ze St. Louis v létě 2001 zakotvil v Calgary, kde opět platil za jednoho z nejlepších brankářů té doby. U Flames strávil celkově tři sezony a během výluky v ročníku 2004/05 se vrátil do Českých Budějovic.

Za Motor chytal až do sezony 2009/10, kdy ukončil hráčskou kariéru. V roce 2013 poté vstoupil do vedení jihočeského klubu, v tuto chvíli působí na pozici prezidenta.

Tomáš Kaberle – obránce

Koncem listopadu byl jmenován do Síně slávy kladenského hokeje. Teď se Tomáš Kaberle přidá i do vybrané společnosti těch nejuznávanějších hokejistů naší země. Vskutku hektické období, kterého si ale bývalý obránce jistě s radostí užívá.

V NHL strávil dlouhých 14 sezon, během kterých stihl nastoupit do 1 086 zápasů včetně vyřazovacích soubojů. Ofenzivně laděný bek si přispal dohromady 602 bodů, z českých zadáků jich nasbíral více už pouze Roman Hamrlík (694).

Jeho působení v zámoří je neodmyslitelně spojeno s klubem Toronto Maple Leafs, který mladšího z bratrské dvojice Kaberlových draftoval roku 1996 až v osmém kole. Nicméně postupně se vypracoval mezi tahouny týmu z Original Six. V historických archivech slavného celku mu aktuálně patří 13. příčka v bodování (548) a 8. místo v počtu odehraných duelů (955).

Na Stanley Cup ale dosáhl s Bostonem v roce 2011, kam byl právě v průběhu sezony 2010/11 vytrejdován. Během dalších dvou ročníků ještě oblékal dres Caroliny a Montrealu, na Kladno se pak vrátil během léta 2013.

Svému mateřského klubu pomáhal i v druhé nejvyšší soutěži, kam před sezonou 2014/15 spadl. Svou hráčskou kariéru poté zakončil v brněnské Kometě, kde působil během ročníku 2015/16.

Byl také u několika úspěchů českého národního týmu. Ve své sbírce má zlatou medaili z šampionátu v roce 2005 ve Vídni, dále pomohl k bronzu na Zimních olympijských hrách 2006 v Turíně. Jen o několik měsíců později po ZOH nechyběl ani stříbrném šampionátu v Rize.

Petr Sýkora – útočník

Rovněž Petr Sýkora si mohl vychutnat pocit kroužení po ledě se Stanley Cupem nad hlavou, a to dokonce dvakrát –⁠ v letech 2000 a 2009.

Na přelomu milénia utvořili společně se svým krajanem Patrikem Eliášem a centrem Jasonem Arnottem údernou elitní útočnou formaci New Jersey, která stála za prvenstvím Ďáblů v roce 2000. O devět let později poté pomohl jako asistent kapitána k zisku nejprestižnější hokejové trofeje klubu Pittsburgh Penguins.

Působil také v organizacích Anaheim Ducks (tehdy Mighty Ducks of Anaheim), Edmonton Oilers či Minnesota Wild. V sezone 2005/06 byl jedním z členů početné české mafie v týmu New York Rangers.

Produkt plzeňské hokejové akademie celkově odehrál v nejlepší hokejové lize této planety 1 150 utkání, v nichž zaznamenal 795 kanadských bodů za 357 gólů a 438 asistencí. V jeho nováčkovské sezoně 1995/96 byl vybrán do NHL All-Rookie týmu.

Úspěchy ale sbíral také s českou reprezentací, které pomohl k zisku dvou zlatých mediailí na světových šampionátech (1999 a 2005). Z hokejového mistrovství v roce 1998 si pak přivezl bronz.

Výše uvedené řádky jenom potrvzují, že Petr Sýkora má bezpochyb své pevné místo v Síni slávy českého hokeje.

Roman Herink – funkcionář

I letos se dostalo na jedno jméno, které se neproslavilo úspěšnou hráčskou kariérou, avšak zasloužilo se o propagaci ledního hokeje, resp. jeho odnože. Řeč je o Romanu Herinkovi – jednom z otců parahokeje v České republice.

Hokej pro osoby s určitým typem tělesného postižení viděl poprvé na Zimních olympijských hrách v Naganu 1998. Tehdy ještě sport s názvem Sledge hokej ho nadchnul natolik, že se rozhodl pro jeho rozvoj v našich končinách.

V roce 2009 byl poté předsedou organizačního výboru mistrovství světa v parahokeji v Ostravě.

Tehdy se vůbec poprvé v historii uskutečnil parahokejový šampionát v Česku. Zúčastnil se také jako nejstarší člen české výpravy Paralympiády 2010 ve Vancouveru.